Českosaské Švýcarsko je známé mnoha lidem a není tajemství, že o název oblasti se postarali dva švýcarští umělci, kteří tady našli podobnost se svou rodnou zemí. Saské Švýcarsko je stejně jako jeho česká strana naplněno nádhernou přírodou národního parku, skalními městy, skalními hrady, hlubokými údolími řeky Labe, divokými soutěskami, skvělými výhledy a přírodními útvary. Na své si přijdou příznivci turistiky a cykloturistiky, protože nechybí značné množství krásných tras k projití nebo projetí. Na území Saského Švýcarska byste objevili okolo třiceti skalních hradů. Leží tu také známé lázně Bad Schandau, kde se působil známý Dr. Kneipp a vymyslel léčivé kúry. Současné městečko nabízí mnohé lázeňské relaxační procedury. K návštěvě zvolte i botanickou zahradu a muzeum.

Saské Švýcarsko je bohatší na sklaní útvary než česká strana. Typickými zástupci jsou stolové hory. Můžeme jmenovat například Königstein se stejnojmennou pevností nebo Lilienstein. Není nouze o vzácné rostliny a živočichy. Oblast je domovem výra velkého, ledňáčka říčního, vydry říční i dovezeného kamzíka horského. Některé terény jsou obtížněji přístupné a dostanete se tam jenom úzkými komíny nebo po železných žebřících. Příkladem může být skalní hrádek Hockstein. Mezi hlavní turistická lákadla patří Bastei, Kuhstall, Barbarine, Pfaffenstein, Falkensteiin, Kurort Rathen nebo Schrammsteine. Na pramicích se projedete v Obere Schleuse u Hinterhermsdorfu.

Kirnitzschtalbahn – cestovat můžete i tramvají po nejromantičtější německé trase. Již od roku 1898 zajišťuje přepravu na osmi kilometrové trase z Bad Schandau k Lichtenhainském vodopádu. Během projížďky není problém vystoupit nebo nastoupit na jedné ze sedmi zastávek. Vždy se ocitnete u nějaké turistické stezky, kterou můžete pokračovat podle libosti. Zajímavé je, že je tramvaj částečně provozovaná na solární energii.

Saské Švýcarsko – to jsou především nádherné vyhlídky, které se vám snadno dostanou do středu srdce a vy se sem rádi vrátíte. Nedaleko Hřenska se nabízí první cíl – skalní hrad Neurathen s jedinečným kamenným mostem – prvním skalním evropským turistickým mostem – Basteibrücke. Odtud budete mít Saské Švýcarsko skutečně jako na dlani. Spatříte kompletní skalní město a nakouknete i do propasti Mardertelle. Vyhledejte i skalní divadlo Rathen určené pro dvě tisícovky návštěvníků. Odtud se vypravte na Amselsee. Nejprve se ocitnete u parkoviště a dál budete sestupovat dřevěnými a kamennými schody mezi skalními labyrinty až ke Kosímu jezeru. Tady si můžete zapůjčit loďku a dívat se na skály kolem sebe z vody. Skrz Kosí údolí se dá dostat k vodopádu Amselfall. Dále tady najdete různé přírodní jeskyně, rokle a pukliny. Společně se nazývají Scwedenlöcher. Během třicetileté války se místa používala jako úkryt místních obyvatel před švédskými vojáky.

Jednou z nejlákavějších míst oblasti Saské Švýcarsko se stala připomínka na obranný soubor strmých skal okolo skalního hradu Neurathen. Skály na Bastei se pnou až v nadmořské výšce 305 metrů. Vyhlídková plošina Bastei už přilákala velké množství turistů a její obliba nijak neupadá.

Z Bašty, dle českého pojmenování, se rozhlédnete po labském údolí, dohlédnete na kamenný most Basteibrücke, hrad Neurathen a na skalní město.

Bastei se nachází 194 metrů nad pravým břehem řeky Labe. Není daleko od hranice – jde o vzdálenost cca patnáct kilometrů od hraničního přechodu Hřensko – Schmilka. Bastei leží nedaleko lázeňského městečka Rathen. Turistické se tady střídají už více jak dvě století.

První dřevěný most nad strží Mardertelle vznikl roku 1824 a díky němu se spojil vnější skalní šelf Bastei, skály Steinschleuder a Neurathener Felsentor.

Velká přízeň turistů byla důvodem, proč zde vznikl v roce 1851 pískovcový most, který nahradil původní ze dřeva. Délka činí 76,5 m, má sedm oblouků, klenoucích se nad čtyřicet metrů hlubokou propastí. V 19. století se prostředí ještě více přizpůsobuje turistům, ale dbá se na to, aby nebyl nijak narušen celkový ráz krajiny. Původní ubytovna byla nahrazena moderním horským hotelem.

Region Bastei je také místem pro přírodní rezervaci Naturschutzgebiet Bastei o rozloze 800 hektarů. Nejstarší přírodní park Saského Švýcarska vznikl v roce 1938. Jestliže se rozhodujete, zda se sem vydat v létě nebo v zimě, tak zkuste každé roční období. Pokaždé je krajina jinak krásná.

Na Bastei se dostanete z centrálního parkoviště. Jde o cca deset minut k první vyhlídce. Poté pokračujte po asfaltce k horskému hotelu Bastei. Vyšlápněte schůdky a budete na terase restaurace s vyhlídkou na stolové hory na druhém břehu Labe. Za dalšími výhledy pokračujte zase od hotelu. Dopřejete si panoramatickou vyhlídku s Liliensteinem, Königsteinem, Pfaffensteinem, řekou Labe s loděmi a parníky. Dostanete se i na hrad Neurathen a cestou budete míjet vyhlídky na skály Malá a Velká Husa, Pletený úl, Hlídač údolí nebo Lokomotiva.

Hrad Neurathen vznikl ve 14. století a do současnosti se z něho nezachovalo moc. Ovšem i tak jde o pěkné místo. Hrad je tvořen skalními bloky s pěknými výhledy. K dispozici je i prohlídková trasa, kde spatříte zbytky hradu, místnosti vytesané do skal, středověký katapult a vodní nádrž. Jinak se v místě vystavují nálezy z místních vykopávek – hlavně středověká keramika.

Zajímavě vypadá například velký prak nebo koule. Na původní mohutný skalní hrad Neurathen se tady podíváte jenom v modelovém provedení. Místo je přizpůsobeno návštěvníkům a nechybí kovové žebříky, schody a mosty. Zaplatíte vstupné 1,50 €. Rovněž se platí i parkování.

Obec Hřensko je známou díky hraničnímu přechodu s Německem. Rovněž si ji mnoho turistů pamatuje jako startovní bod pro výpravy za nádhernými místy v okolí. Vstupní brána do Národního parku České Švýcarsko je skutečně ohromujícím vstupem na místa, kterými prošla davy turistů od nás i ze zahraničí. Odtud půjdete k pískovcové Pravčické bráně i k soutěskám na říčce Kamenice – k Edmundově a Divoké soutěsce. Skalnaté prostředí vás pohltí.

Hřensko se začalo rodit v patnáctém století. Tehdy zde fungovala krčma pro voraře a v následujícím století místo osidlovali další lidé. Jejich obživou se stalo plavení a těžba dřeva.

Rozvoj se nedal zastavit. Vznikly další krčmy, sklady zboží. Turistický zájem o zdejší místa se rozvíjel díky hrabatům rodu Clary-Aldringenů. Turistický zájem přetrval věky a návštěvníkům se stále vylepšují služby, aby se sem rádi vraceli.

V Hřensku najdete značenou naučnou stezku, která vás zavede k populárním lodičkám. Do obce Hřensko se vypravte směrem z Děčína. Je možno využít automobily, veřejné autobusy a lodní dopravu z Děčína, občas pokračující až do německého Bad Schandau.

Největší přirozená skalní brána světa byla vyhlášena národní přírodní památkou roku 1963. Hlavní symbol Českého Švýcarska – Pravčická brána má rozpětí oblouku 26,5 m, výšku otvoru 16 m a na šířku měří od 7 do 8 m. Plošina na vrcholu je umístěna ve 21 m. Jestliže se vypravíte k Pravčické bráně, počítejte s celkem namáhavým výstupem. Ale každá snaha musí být právem odměněna a není tomu jinak ani tady. Všechny bolavé svaly a udýchanost zmizí v mžiku, protože nejprve spatříte na pískovcové skále nalepený výletní zámeček Sokolí hnízdo z roku 1881 a chvíli poté nádherné skalní vyhlídky. Od roku 1980 nevystoupáte na vlastní skalní most Pravčické brány nedostanete, ale v okolí najdete jiné skalní vyhlídky na české i saské krajiny s pískovcovými útvary. Povídá se, že někde nedaleko Pravčické brány se kdysi ukrýval legendární poustevník Prebisch a Němci si místo pojmenovali po něm – Prebischtor.

Soutěsky Kamenice náleží k řece Kamenici nedaleko Hřenska. Hluboké kaňony v pískovcích jsou naprosto nezapomenutelné pro každého milovníka přírodních krás. Po toku Kamenice nejdřív narazíte na Ferdinandovu soutěsku, následně ne tu zvanou Ve Strži za Dolským mlýnem a na Divokou a Edmundovu. Edmundova se dříve nazývala Tichá a získala jméno po svém zakladateli knížeti Edmundovi Clary-Aldringenovi. Divoká soutěska byla zpřístupněna v roce 1898 a navazuje na Edmundovu. Začíná u Mezního můstku. Během projížďky se podíváte na skalní útvary a strmé skály. Skalnatý kaňon je tvořen zvláštně tvarovanými skály s jmény vystihujícími jejich tvar dle lidské fantazie – Strážce, Skalní rodina… Edmundova soutěska je dlouhá 960 m a proplujete ji za dvacet minut. Divoká má délku 450 m a jízda na loďce je na 15 minut.  Další informace o obci Hřensko.

Stolová hora pod Königsteinem kdysi náležela k Českému království a nemuseli jste tedy opouštět svou rodnou zemi. V současnosti nemáte jinou možnost, než se na pevnost vydat kousek za české hranice. Nejlépe se na pevnost Königstein dostanete z hraničního přechodu Hřensko. Leží cca patnáct kilometrů od státních hranic s Německem. Horskou pevnost Königstein najdete na levém břehu řeky Labe. O zpřístupnění historického objektu bylo rozhodnuto už v roce 1955. Stavba je skutečně hodně rozsáhlá – zaujímá plochu okolo 9,5 ha, proto se připravte na celodenní výlet.

Počátky pevnosti Königstein byste měli hledat někdy ve dvanáctém století. První písemná zpráva se objevuje na dekretu krále Václava I. z roku 1233. Königstein se využíval jako severní obchodní cesta a později se odtud kontrolovalo i jižní území. V roce 1359 tady pobýval král Karel I. V roce 1408 přešel Königstein do vlastnictví šlechtického rodu Wettinů ze Saska, poté co vyvrcholil dlouholetý spor o Donín. Od roku 1459 se stal Königstein hraničním přechodem na česko saské hranici. V pozdějším období sloužila pevnost jako vojenské sídlo kurfiřty a vévody.

V roce 1516 byl založen na Königsteinu Klášter chvály Mariina zázraku a nastěhovali se sem mniši celestýnského řádu – až do roku 1524. Hradní opevnění se rozšířilo v letech 1589 – 1597. Stavební etapa pokračovala v letech 1619 – 1681 a 1694 – 1756. Vznikly Stará kasárna, Střelecký obranný objekt, Vstupní budova s bránou, Stará zbrojnice, dělostřelecké baterie Jana Jiřího, Friedrichsburg. Pevnost Königstein sloužila od roku 1591 do 1922 jako vězení. Po druhé světové válce se využívala jako lazaret Rudé armády a v letech 1949 – 1955 jako ústav k převýchově k výkonům trestu odsouzené mládeže a jiných mladistvých bez patřičného respektu k socialistické společnosti. Od roku 1955 slouží turistům ve formě vojenského skanzenu.

Jaká je současná prohlídka pevnosti Königstein? Podíváte se na hradby, na Červený most, Roh s věží, Hrad Jana Jiřího, do hladomorny, skladu dělostřelectva, na posádkový kostel, do Klenotnice, na Novou zbrojnici, Studniční dům, Kasárna, Králův noc, na strážní věže, Friedrichsburg, Plošinu dubu blesků, na strážní věže a do skladiště proviantu (Magdalenina hradu).

Velké vzdálenosti vám pomůže překonat výtah. Poté už se nerušeně můžete dívat na Georgenburg – ukázky historie státního vězení a staveb, Magdalenenburg – malby krajiny regionu Saské Švýcarsko, Historii saských zbrojnic, na Studniční dům a vše o historii zdejší studny a získávání vody na pevnosti a mnoho jiného. Více informací o vojenské pevnosti Königstein.

Zámek Pillnitz pochází z poloviny 16. století a byl postaven v barokně klasicistním slohu podle návrhu Matouše Daniela Pöppelmanna a Longueluna Zachariáše. Zámecký komplex Pillnitz umístěný ve stejnojmenné obci vás uchvátí několika částmi a dech beroucím parkem o rozloze 28 ha. Zámek má tyto části – horský palác (Bergpalais), vodní palác (Wasserpalais) a nový palác (Neue Palais). Za dobu své existence si prošel několika přestavbami. Během let 1706 – 1715 patřil hraběnce von Cosel, známé milence Augusta Silného. Ta se panovníkovi přestala zamlouvat a dal ji uvěznit do hradního vězení na Stolpenu, odkud se už nikdy nedostala. August Silný (1670 – 1730)  pak znovu zámek vlastnil a využíval ho jako své letní sídlo, k radovánkám a samozřejmě se chlubil bohatstvím. Nový palác vznikl do roku 1826. Důvodem vzniku byl především požár v roce 1818, kdy vyhořel Starý renesanční zámek.  Na konci 19. a ještě začátkem 20. století se přestavovaly interiéry. Nyní v nich najdete muzeum saského uměleckého řemesla, expozici baroka, královskou kuchyni, katolickou kapli. Zámku se nezapře čínský styl, ale ani vliv římských a benátských vil. Horní palác našel inspiraci v bránách do císařského paláce v Pekingu. V současné době ho vyplňuje výstava moderního umění od secesního času až po současnost. U stavby nechybí schodiště k řece Labe a v parku chrám Venuše. V dřívějších dobách zde panstvo nastupovalo do loděk a projíždělo se po řece.

Park obsahuje anglický a čínský pavilon, kde nechybí ani světová rarita „japonská kamélie“. Zajímavostí je, že roste na stejném místě už úctyhodných 250 let a každoročně vás může dostat svými 35 000 květů. Kamélie je umístěna ve skleníku od října do května, tedy během chladnějšího období. Skoro celý rok se můžete okolo vzrostlé kamélie projít po ochozech vysokého altánu.  Plocha zahrady zabírá 28 ha a najdete na ní šest různě zaměřených zahrad  s rostlinami z celého světa. Obdivovat můžete sbírku jehličnanů, oranžérii nebo skleník s palmami.

Na zámek se dobře dostanete z Drážďan – železniční rychlodráhou nebo autobusem.

Největší zelenou plochu zastavěné části města Drážďany využívají místní i turisté k provozování rozmanitých sportovních aktivit. Zajezdíte si tady na kole, na skatu, zaběháte si, zaházíte létajícím talířem, zahrajete badminton. Dobře se vám bude jezdit po barokně symetrickém parku na kolečkových bruslích, který je propleten rovnými a hladkými cestami. Věnovat se můžete i pěkným procházkám a mezitím můžete při chůzi obdivovat různou květenu v botanické zahradě, umístěné v rohu Velké zahrady – severozápadním směrem. Do botanické zahrady bez problémů vstoupíte z ulice Stübleallee. K parku patří i zoologická zahrada o rozloze 13 ha. Jedná se o čtvrtou nejstarší ZOO v Německu, která byla založena v roce 1861. V zoologické se můžete podívat na okolo 350 druhů zvířat. Pro návštěvníky jsou připraveny expozice Africký dům, výběh šelem, pavilón žiraf, akvária a terária, Opičí dům a orangutani, podzemní ZOO, žirafí dům nebo výběhy a voliéry ptáků.

V období od jara do podzimu se nechte svézt Drážďanskou zahradní železnicí s otevřenými vagóny. Okružní jízda s mnoha památkami se zalíbí všem věkovým kategoriím. Vlak jezdí denně kromě pondělí. Na západní straně zahrady zajděte do skleněné manufaktury firmy VW, kde se vyrábí luxusní skleněné modely. S výstavbou populárního parku začal kurfiřt Johann Georg III. v roce 1678 a vznikly rovná stromořadími dle francouzské inspirace. Velká zahrada byla zpřístupněna veřejnosti v roce 1814. Během náletů na Drážďany v únoru 1945 došlo k velkému poškození zahrady. Všechny budovy byly spáleny a historická fakta mluví o 170 kráterech na zdejším prostoru.

Park doplňuje palác zasazený do průsečíku hlavních os. Jedná se o ukázku barokního umění stavitelů. V současné době se tady pořádají slavnosti mezi zelení. Teplejší část roku je obdobím pro využití jeviště pod širým nebem. Velký ohlas má loutkové divadlo. K dalším atrakcím patří Karolínino jezírko (Carolasee) s možností projížděk na loďkách – v jižní části parku.

Do Grosser Garten se dostanete od železniční stanice rychlodráhy S1 – Dresden Strehlen, je to cca 400 m od okraje zahrady. Autem sem přijedete po dálnici D8/A17 a sjedete na Ausfahrt – sjezd s číslem 3 a pokračujete do středu města po B 170 a dle směrovek.

Skleněná manufaktura Volkswagen stojí na okraji Velké zahrady v Drážďanech. Gläserne Manufaktur je tím pravý místem pro milovníky techniky, protože si tady mohou prohlížet výrobu automobilů Touareg, Volkswagen CC a VW Phaeton. Luxusní limuzína Phaeton symbolizuje nejvyšší kvalitu  tradiční umění a nadčasovou eleganci. Budova závodu je vyrobena převážně ze skla a doplňují ji kov a beton. Manufaktura je příhodným označením, protože i s pomocí moderních technologií je tady spousta ruční práce, kterou obstarávají profesionální montéři.

Určitě vás napadne, jak je to s hlučností v této lokalitě – nedaleko botanické zahrady. Ven se z vnitřních provozů takřka nic nedostane. Továrnu obklopuje mnoho stromů. Dokonce vás překvapí i vnitřek továrny, kde jsou výrobní provozy dokonale čisté. Zrovna tak montéři si mohou dovolit bílé kombinézy. Dominantu závodu tvoří vozová věž s výškou 40 m. Šestnáct podlaží umožňuje umístění takřka tří stovek vozidel. V budově je pro návštěvníky připraveno sedm videoterminálů

Od roku 2001 tady byly vyrobeny deseti tisíce vozidel a zdá se, že každým rokem se staré rekordy přebíjejí novými. Jestliže nepatří němčina k vašim hobby, zkuste sobotní prohlídky v českém jazyce. Konají se každou sobotu od 14  hodin a někdy jsou i speciální české exkurze. Pořádají se i speciální prohlídky pro děti. Je možné si zarezervovat konkrétní termíny pro skupiny (maximum 15 osob). Návštěvnické okruhy jsou velmi žádané a rozhodně to zkuste i vy. Závod je také místem pořádání nejrůznějších společenských a kulturních akcí.

Vstupné zaplatíte 5€.

Přibližně šedesát metrů nad městem Pirna najdete zámek Sonnenstein. V dřívějších časech tady stával strážní hrad, který byl poprvé písemně zmíněn v roce 1269. Již kdysi tudy vedla hranice mezi Českým královstvím a Míšeňským markrabstvím. Pirna a Sasko spravovalo hrad od roku 1405. Sonnenstein fungoval jako úřad spravující nově získaná území, kam se postupně zařadily Rathen, Dohna nebo pevnost Königstein. I Sonnenstein se postupem času proměňoval na pevnost a v tomto duchu probíhaly první přestavby na konci 15. století. Mezi roky 1545 – 1548 zde stálo renesanční opevnění chránící obytnou část zámeckého druhu. Další stavební úpravy proběhly pod vedením velitele se jménem Rochus zu Lynar – během let 1570–73. V roce 1639 se Sonnenstein musel potýkat se švédským vojskem a pod velením Johanna Siegmunda von Liebenau se podařilo ubránit. Ovšem i tak se ohromné škody odstraňovaly ještě několik desítek let po skončení třicetileté války. Další stavební úpravy přišly na řadu v prvních desetiletích 18. století a dřívější zámek se měnil na kasárna saského vojska. Jeho dalším využitím bylo místo pro státní věznici. Během sedmileté války došlo k částečnému zničení vnějšího opevnění a systému bran. Historie spojená s pevnostním charakterem byla u konce. Oficiální status pevnosti byl skončen 14. dubna 1764.

S rokem 1811 přišla proměna zámku na první Německý léčebný ústav pro duševně choré. Jednalo se o první moderní ústav tohoto druhu s Sasku. Jeho činnost trvala nepřetržitě kromě závěru napoleonských válek, kdy se tady opevnila jednotka francouzských vojsk. Během činnosti ústavu docházelo k různým přestavbám v celém areálu. Od roku 1928 se s pacienty nezacházelo příliš dobře a problémy se řešily nehumánními způsoby. V roce 1939 došlo ke zrušení ústavu a místo něho se zde usídlila rezervní vojenská nemocnice a tábor pro přesídlence. Válečná léta a Hitlerův režim byly poslední kapkou krutosti. V lazaretu nacisté připravili o život v plynové komoře okolo 14 000 psychicky nemocných a duševně postižených osob. Kromě nich došlo i na vyvražďování Židů z okolí Pirny. Důvodem vyvraždění byl program „Euthanasie“, kdy bylo rozhodnuto o vyhlazení všech duševně nemocných.

Zámek měl po válce různé využití. V letech 2009 -2011 se rekonstruoval a stal se sídlem okresního úřadu Saské Švýcarsko, rehabilitačního centra a chráněné dílny. Kromě toho tady najdete místnosti ve sklepě zařízené a upravené k připomenutí osudů obětí eutanazie. Během prohlídky se dozvíte o osudech některých z nich. Nechybí tady ani pamětní deska se jmény všech obětí.

V současnosti můžete spatřit budovu z roku 1740 nad řekou Labe a v severním čele tři bašty. Zajít sem můžete od pondělí do pátku od 9 do 15 hodin a každou první sobotu v měsíci od 10 do 15 hodin.